Muzeum protestantismu na Těšínském Slezsku

Vážení hosté,
dovolte nám, abychom Vás srdečně přivítali v Muzeu protestantismu na Těšínském Slezsku.

Historie protestantismu na Těšínsku spadá až do 15. století. Nejvíce se však projevila po luterské reformaci, která byla vyvolána uveřejněním 95 tezí neboli vět proti odpustkům v církvi v roce 1517. Dr. Martin Luther je přibil 31. října 1517 na dveře kostela ve Wittenbergu. Záhy se reformační myšlenky rozšířily po Evropě a také do tehdejším Těšínského knížectví. Vládla zde knížata ze starého polského rodu Piastovců. Těšínský kníže Václav III. Adam vydal již v roce 1568 tzv. Řád církevní, kterým upravil zejména bohoslužebný život rodící se luterské církve.

Mezníkem pro Těšínsko je rok 1609, ve kterém kníže Adam Václav konvertoval ke katolické víře a jedná se o počátek období protireformace. O 45 let později (1654) došlo k uzavření všech dosud fungujících evangelických kostelů. Evangelíci se pak scházeli tajně v lesích, kde bohoslužby vykonávali kočovní kazatelé z Horních Uher nebo Dolního Slezska. Tzv. "Lesní kostely" se dochovaly na Těšínsku např. na Goduli (Komorní Lhotka), Zakámení (Nýdek), Kostelkách (Dolní Lomná) a také v několika lokalitách polské části Beskyd.

O 100 let později od doby konverze knížete Adama Václava (1709) byl postaven „Ježíšův kostel“. Jedná se o jeden z tzv. kostelů milosti, postavených ve Slezsku na základě Altranstädtské smlouvy mezi Habsburky a švédským králem. Díky pokrokovým pastorům působících v Ježíšově kostele došlo k období pietistického probuzení na Těšínsku – kostel byl hojně navštěvován evangelíky nejen ze Slezska, ale i z Moravy.

Roku 1781 vydal císař Josef II. toleranční patent, na jehož základě mohl vzniknout evangelický sbor v obcích, v nichž se k Augsburské konfesi přihlásilo 500 vyznavačů nebo 100 rodin. Došlo tak k výstavbě evangelických modliteben, protože nebylo možné stavět klasické kostely či chrámy. Modlitebny byly postaveny např. v Bludovicích, Bystřici, Komorní Lhotce, Visle, Návsí a v dalších obcích Těšínského Slezska. Zajímavostí je tzv. Těšínský zázrak okolo roku 1905. Jedná se o velké duchovní obrození doprovázené sérií evangelizací. Probuzenecké hnutí vedlo k založení Křesťanského společenství. Mezi hlavní osobnosti patřili pastor Karol Kulisz, Fridrich Wilhelm Baedeker aj. Další informace k období do 1. světové války jsou k nalezení na panelech č. 1 a 2.

Konec 1. světové války roku 1918 znamenal obrovské změny ve všech oblastech života. V důsledku vzniku československého a polského státu vyvstalo ve Slezsku mnoho nových otázek v oblasti náboženství, ale i národnosti. V průběhu meziválečného období došlo k rozdělení na 3 protestantské církve:

1) Slezský seniorát podřízen evangelicko-augsburské konzistoři v Polsku v čele s Franciszkem Michejdou.
2) Českobratrská církev evangelická.
3) Německá evangelická církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v čele s Martinem Haasem.

Po roce 1920, došlo k rozhodnutí Rady velvyslanců ve Spa o přičlenění 6 polských sborů (Bystřice, Bludovice, Komorní Lhotka, Návsí, Třinec, Orlová) slezského seniorátu k Německé evangelické církvi. Snahu těchto polských sborů uznala vláda Československé republiky v roce 1923 jako samostatnou Augsburskou církev evangelickou ve východním Slezsku.
Celé meziválečné období je tedy provázeno mnohými národnostními a náboženskými problémy. Bližší informace naleznete na panelech č. 3 a 4.

Roku 1938 byly Sudety odebrány Československému státu ve prospěch Německa. Velká část Slezska však byla připojena k Polsku, jestli se jednalo o akt osvobození či zabrání území, je stále velmi diskutabilní. V tomto období se Augsburská církev evangelická ve východním Slezsku podřídila konzistoři Evangelicko-augsburské církve v Polsku, avšak již roku 1940 sem byli nasazeni němečtí pastoři. O osudech některých polských pastorů se dočtete na panelu č. 5. Mnozí byli uvězněni a zahynuli v nejrůznějších koncentračních táborech.

Po 2. světové válce v roce 1945 se augsburské sbory provizorně sdružily jako seniorát do podoby z roku 1923. Únor roku 1948 přinesl do Československa velké změny. Do čela vlády se dostali komunisté a v červnu téhož roku byl zvolen nový prezident Klement Gottwald. Politika komunistů vystupovala rozhodně proti všem církvím a jejich samostatnost byla omezována. Pokud církve chtěly fungovat, musely získat potvrzení právní existence. Augsburská církev evangelická ve východním Slezsku jej získala od Ministra školství a osvěty. Může se to jevit jako paradox, avšak od tohoto rozhodnutí Augsburská církev evangelická ve východním Slezsku v časopise každý rok veřejně děkuje Vítěznému únoru.

Právě v období komunistické totality se v evangelických sborech začalo organizovat laické hnutí tzv. vnitřní mise, které bylo pokračovatelem rozpuštěného spolku předválečného Křesťanského společenství. V čele hnutí byl postaven pastor Vladislav Santarius. Díky jeho neúnavné službě, kdy většina probuzenecké práce musela být ilegální, se komunistům nepodařilo zničit duchovní život na Těšínsku.

Podrobnější seznámení s jednotlivými aspekty života křesťanů v této době získáte při prohlídce našeho muzea, i proto že si klademe za cíl poukázat na historii protestantismu zejména v posledních 100 letech, ve kterých došlo ke vzniku dalších evangelických církví, s důrazem právě na období komunistické totality.

Muzeum je rozděleno na jednotlivá hnízda. U každého hnízda je na zdi umístěn podrobnější popis:

Sakrální prostor evangelického chrámu – zde získáte povědomí o tom, jak to v evangelických kostelech vypadalo.
Liturgický oděv kněze – z čeho se skládá a jaký je význam jednotlivých částí. Jen pro zajímavost – v poslední době bývá v mnoha sborech diskutována otázka zachování taláru pro kněze.
Služba zvěstování evangelia a používání názorných (didaktických) pomůcek – v období první republiky byl navázán kontakt se světovou Dětskou misií. Z Ameriky nám byly dodávány mnohé didaktické pomůcky. Po roce 1948 byly kontakty velmi omezené a služba musela být utajovaná.
Audiovizuální technika a technika pro záznam zvuku - ukázky promítacích přístrojů, fotoaparátů, kamer atd. využívaných zejména v době komunistické totality.
Oděv diakonky z Eben-Ezeru z Děhylova (Dzięgielów v Polsku) – ukázka oděvu diakonky a význam jednotlivých částí tohoto oděvu. Obdobný oděv nosily také diakonky v Betezdě a Sareptě v Komorní Lhotce.
Kancelář neboli pracovna kněze – z pozůstalosti Vladislava Santariuse byl vytvořen prototyp pracovny kněze. Kromě psacích potřeb, stolu, židle, psacího stroje nesmí chybět obraz Martina Luthera. Na stole leží Bible a ručně psaný soupis knih Vladislava Santariuse, které jsou umístěny v naší knihovně.
Samizdatová tvorba – dokumenty různého typu a ukázky strojů, jež byly využívány při jejich šíření v době totality.
Příklad tajného tisku zpěvníku GLORIA – pravdivý příběh bratra Nowoka. Pašoval a rozšiřoval kancionály GLORIA mezi lidmi velmi netradičním způsobem – v rakvi.
Zpěv a hudba – ukázky několika hudebních nástrojů a fotky dechových a mandolínových orchestrů, pěveckých sborů z různých období od roku 1923.