Rozhovor s paní Pavlínou Vrbovou

   Co vás přivedlo k práci v sociálních službách? Jaká byla vaše cesta do Slezské diakonie? 
Pracovala jsem jako kosmetička, když jsem se o práci ve Slezské diakonii před téměř 21 lety dozvěděla. Kamarádka mi říkala, ať se toho nebojím a vyzkouším to. Také se u nás doma změnila situace a byla jsem za stálou pracovní pozici ráda. 

   Pracujete v domově HOSANA už od roku 2004. Co vás na této práci nejvíce naplňuje a motivuje? 
Na práci v HOSANĚ Karviná se mi nejvíc líbí, že mi dává smysl a naplňuje mě. S klienty tady společně stárneme, je to moje srdcovka. 

   Jak byste popsala běžný den v domově HOSANA? 
Přijdu do práce, s kolegy z předchozí směny si předáme informace, co se dělo, jestli jsou nějaké změny, projdeme si záznamy a pak již začneme chystat snídani, s klienty se poté věnujeme individuálním činnostem a aktivitám. Jsem také klíčový pracovník, to znamená, že jsem osoba, která má na starosti individuální podporu a koordinaci péče o konkrétního klienta. Mou ústřední úlohou je být hlavním kontaktem mezi klientem, jeho rodinou a týmem poskytujícím sociální služby. S klientem spolupracuji na tvorbě a naplňování jeho individuálního plánu, pomáhám mu s řešením každodenních situací a podporuji jeho samostatnost. Po skončení směny musíme vést dokumentaci a hodnocení, tedy záznamy o průběhu poskytované služby za ten den. 

   Jak probíhá individuální přístup k uživatelům? Jak se snažíte rozvíjet jejich schopnosti a dovednosti? 
Vždy jde někomu něco více a jinému zase něco jiného, každý jsme jedinečný, a pokud má klient schopnost se v nějaké zručnosti či znalosti rozvíjet, tak jsme mu oporou a využíváme dostupné možnosti k tomu, aby klient dělal posun. Někoho například baví vaření a jednou za čas požádá, že by si chtěl navařit sám a něco se i naučit. Tak spolu vaříme od začátku, kdy se vyberou ingredience, probereme postup a co vše je k té přípravě potřeba. Z uvařeného jídla má poté klient velkou radost, těší ho, že si sám zvládl s podporou něco dobrého uvařit. Nebo se někdo zajímá o zahradničení a baví ho práce na zahradě, tak si společně rozmyslíme, co by mohl pěstovat, co k tomu bude potřebovat a jakou péči ta rostlina potřebuje, a věnujeme se zahradničení. 

   Práce v přímé péči je jistě náročná, jak vy sama pečujete o své duševní zdraví, neměla jste období vyhoření? 
Pro mě je největší radostí mé vnouče, to je moje duševní hygiena, dělá mi velkou radost a toto mě naplňuje. Mohu říct, že jsem hrdá, že jsme dobře vychovali své děti a nyní se mohu těšit ze své role babičky. Je to úžasná radost a opravdu je to pro mne ten nejlepší dar při péči o své duševní zdraví. 

   Jak vnímáte spolupráci s kolegy? Co je podle vás důležité pro fungující tým v sociálních službách? 
Hodně důležitá je důvěra. A také myslím, že je ve službě při naší práci důležité, že děláme věci stejně, že se držíme postupů, které jsou dané, a i v přístupu ke klientům je jednotnost. 

   Co byste vzkázala lidem, kteří přemýšlejí o práci v sociálních službách, ale třeba váhají? 
Ať se toho nebojí!

   Jaké dovednosti nebo vlastnosti považujete za nejdůležitější pro práci v sociálních službách?
Za důležitou vlastnost pro práci v sociálních službách považuji především pokoru a empatii. Schopnost pracovat v týmu. Zájem učit se nové věci. Já jsem například nyní druhým rokem zástupcem za Slezskou diakonii ještě s dalšími kolegyněmi ve sdružení Nebuď na nule. Pracovní skupiny sexuálních důvěrníků vznikly jako platforma pro sdílení a rozvoj dobré praxe v poskytování podpory lidem s postižením či znevýhodněním v oblasti sexuality a vztahů. Také musíme jako pracovníci v sociálních službách každoročně splnit povinný rozsah vzdělávání a máme i příležitosti k účasti na dalších vzdělávacích aktivitách. Jsem za tu možnost a příležitosti učit se nové věci ráda. 

   V článku se píše, že sociální služby se neustále rozvíjí. Jaké změny jste zaznamenala během svého působení v domově HOSANA? 
V domově HOSANA Karviná se naše služba samozřejmě také neustále rozvíjí i s ohledem na vývoj v potřebách klientů, na zvyšování kvality poskytovaných služeb a také s ohledem na nové vize a strategie. 

  Jak vnímáte postavení pracovníků v sociálních službách ve společnosti? Myslíte si, že je tato profese dostatečně oceňovaná? 
Já osobně jsem se nikdy nesetkala s tím, že bych měla pocit, že je práce v sociálních službách nedoceněna. Já jsem spokojená, jak s finančním ohodnocením, tak s kolektivem, práce je pro mě hlavně poslání, je to něco víc než profese a povolání, je to tady můj druhý domov. 

Rozhovor s paní Vrbovou vedla Renáta Větrovcová