Žížalí farma EXIT

Žížalí farma EXIT 

V rámci pracovní terapie klientů komunita uvažovala o chovu hospodářských zvířat, ovšem omezené prostory tuto formu terapie neumožňují.

Komunitní zahrada je kamenitého rázu a její úrodnost by jistě zvýšila řádná obměna, ocenila  by totiž kvalitní hnojení, jiné složení, namísto kameninového podloží.

Dešťová voda nebyla doposud adekvátně využívána. Proto jsme se rozhodli pořídit v rámci ekologického projektu velkoobjemové nádoby na zachytávání dešťové vody. Dešťová voda je tak dále zužitkována k zalévání květin, bylin a sezónních plodin.

Jako vhodné řešení všech čtyř výše uvedených problémů se nabízí vermikompostování. Jedná se o metodu, při které za pomoci žížal dochází k rozkladu organického materiálu. Na rozdíl od běžného odkládání bioodpadu do zahradního kompostéru, který také máme a využíváme, probíhá proces rychleji a efektivněji. Výsledným produktem je pak tzv. žížalí čaj,  čili vysoce účinné organické hnojivo obsahující živiny, enzymy a růstové hormony s příznivým vlivem na kořenový systém rostlin a jejich růst.

V rámci projektu jsme pořídili vermikompostéry a chovnou sadu žížal kalifornských a rovněž kontejnery pro sběr dešťové vody. Ekologicky uvědomělé chování klientů v komunitním prostředí rozvíjíme především v rámci pracovní terapie v jednotlivých blocích. 

Péči o žížalí farmu zastává vždy jeden klient/ klientka ve funkci chovatele/ chovatelky a jeho pomocníka/ pomocnice. Tyto funkce vykonávají klienti vždy po dobu jednoho týdne, poté se funkce předávají dalším klientům. Dosud měli chovatel a jeho pomocník v kompetenci péči o dva komunitní kocoury. To obnášelo každodenní výměnu vody, krmení a čištění kočičích toalet. Žádnou další zvláštní péči kocouři nevyžadují, náklonnost klientům projevují dle vlastního uvážení a bez ohledu na to, kdo právě vykonává funkci chovatele. Kocouři v naší komunitě se ukazují jako nenároční a funkce chovatele tak dosud patřila mezi ty méně exponované.

Klienti a pracovníci terapeutické komunity byli na společné skupině informování o tom, že krmení žížal a vlhčení jejich příbytku má v kompetenci pouze chovatel, jeho pomocník a nikdo jiný. Péči koordinuje chovatel, může delegovat pomocníka, ne naopak. Průběh chovu žížal byl zpočátku z laického pohledu atypický, žížaly byly v první fázi ponechány o samotě bez dalšího dokrmování. Klienti jsou ubezpečeni, že jim, myšleno žížalám, žádné strádání ani nebezpečí nehrozí.

Klienti jsou přesto předběžně informování o budoucím jídelníčku žížal, v němž se mohou objevit slupky od ovoce a zeleniny, sáčky od čaje, kůrky chleba nebo na drcené skořápky vajec. Jsou seznámeni s frekvencí krmení, které bude postupně častější, i s nutností krmivo vážit. Nikdy ne maso, mléčné výrobky, tuky ani oleje. Pikantní jídla jako paprika, česnek, cibule apod. jen v minimálním množství.

Založení vermikompostérů proběhlo 10.9.2024.
Vermikompostéry umísťujeme na chodbě v 1.patře budovy komunity, kde je poměrně stálá a pro žížaly příznivá teplota (tabulky udávají 5-30°C s tím, že ideálních je právě 20).
Do spodního patra každého z nich umístěna podestýlka z rašeliny a kokosového vlákna a je obydlena násadou žížal kalifornských. Tyto se na rozdíl od našich běžných žížal rychleji množí a intenzivněji proměňují bioodpad na vermikompost.
Klienti tuto první fázi života v domečcích nazývají jeslemi. Žížaly jsou nakrmeny první dávkou slupek od ovoce a během prvního týdne nevyžadují žádnou další péči. 
Po uplynutí prvního týdne proběhne předávka funkce nové chovatelce, která svou týdenní fázi nazve Žížalí jesle. Žížaly se, jak již bylo řečeno, nepřikrmují, takže chovatel v podstatě pouze přebírá a poté předává svou funkci a s ní i sešit „Žížalníček“, do nějž se veškeré úkony stran žížal pečlivě zaznamenávají a společně s pracovníky toto obratem kontrolují a konzultují jejich prospívání.
Koncem září se žížaly i klienti dočkají. Domečky vykazují mnohem vyšší život a jejich obyvatelé jsou zásobeni další dávkou slupek z mrkve a jablek.
Klienti se zajímají, zda žížaly netrpí hlady. Jsou poučeni, že žížaly se naopak nemají překrmovat, jelikož by nadbytečnou potravu stejně nezkonzumovaly a farma by se ničila hnilobou a plísní.
Příští návštěva žížal s dávkou čerstvého krmení a ukazuje se, že žížaly již stačily leccos zpracovat, ale bude vhodnější jim potravu krájet na drobnější kousky. Chovatelé stávající i příští poučeni, že žížala nedisponuje zuby, takže si jídlo sama nepokouše. Od listopadu klienti ve funkci chovatele žížalám vlhčí a prohrabávají domoviště obden a přikrmují jednou týdně 

Klienti jsou upozorňováni, že vlhčení musí probíhat s mírou a šetrně, což je jim i vícekrát prakticky ukázáno. S tím, že by vermikompostér vysychal, se nesetkáváme, jelikož na výkon funkce pracovníci dohlížejí a klienti jsou si vědomi, že v případě jejich zanedbání by mohlo dojít k ohrožení bujícího života žížal, což si samozřejmě nikdo nepřeje. Pravidelná kontrola kompostéru a přikrmování žížal se tak stávají pravidelnou rutinní součástí života komunity a pravidelný režim je to, co klientům pomáhá v léčbě jejich závislostí. 
Naopak výběr krmiva pro daný týden by klienti mohli pojmout jako prostor pro vlastní kreativitu a otázku prestiže, jelikož mohou v rámci daných mantinelů žížalám sestavit co nejchutnější jídelníček. Jelikož do sešitu klienti zaznamenávají data a gramáž, nikoli však složení aktuální krmné směsi, má se za to, že stravu mají naše žížaly hodnotnou, nezávadnou a v dostatečném množství, nejspíše však nepříliš pestrou, což jsme zjistili až zpětným dotazováním (opakují se slupky z jablek a kousky pomeranče). Nápravu zajistíme formou podrobnějších zápisů a z nich vycházejících obměn krmiva.

V rámci odborného programu věnovali klienti prostor akademické debatě na téma užitečnost žížal. Na tomto tématu nepanovala jednoznačná shoda, „odpůrci“ chovu (role v modelové diskusi byly vylosovány) argumentovali jednak tím, že hodnota produktu je sporná a nemusí odpovídat vynaložené práci a prostředkům (což bylo následnou předávkou validních informací vyvráceno), ale také jejich nulovým emocionálním přínosem, kdy kocouři plní roli komunitních mazlíčků s potenciálem felinoterapie o poznání lépe. 

Žížalám se daří, a to natolik, že jsme jim ve všech čtyřech vermikompostérech přidali další patro a již také produkují žížalí čaj, o kterýžto se rádi podělíme nejen s místními pěstiteli a zahrádkáři v rámci místního spolku Klíč, ale i s našimi příznivci, podporovateli, přáteli terapeutické komunity.

V rámci pracovní terapie vzniká venkovní ubikace, což obnáší opláštění a izolaci vermikompostérů a jejich umístění v areálu komunity tak, aby vedle užitné plnily i dekorativní funkci. S ohledem na výkyvy venkovních teplot tak v období od podzimu do jara sdílíme s našimi žížalami společné prostory. 

Za finanční podporu tohoto projektu děkujeme Statutárnímu městu Ostrava a Grantovému programu Společně 2024 společnosti Hyundai motor manufacturing Czech s. r. o..

Za Exit, terapeutickou komunitu zpracoval Jan Krýsa, redakčně upravil Filip Hrkal

Dosavadní specifikované výhody a úskalí

+
Osobní zodpovědnost (funkce chovatel)
Pravidelnost (krmení nyní 1x týdně, průběžné provětrávání a vlhčení))
Zaznamenávání (sešít „Žížalníček“)
Kontrola (službu konající pracovník)
Recyklace, nakládání s bioodpadem
Ekologické chování klientů i pracovníků
Udržování živých tvorů při životě
Produkce organického hnojiva 
Efektivní využití dešťové vody
Prezentace komunity
Užitečnost práce a jejích produktů
Na jaře šetrné přihnojování komunitní zahrady

-
Monotónní jednostranná strava žížal
Někdy odtažitý vztah člověka k žížalám
Výsledný efekt produktu není dosud ověřen (hnojivo „žížalí čaj“ je již k dispozici, nicméně přínos pro ošetřené rostliny je ve fázi mapování)